středa 30. července 2008

Nepoučitelný chlapeček vrací červený úder

Bylo tomu už dávno, co jsme tu sliboval a opět chyboval. Neměl jsme nic říkat a byl by klid:) Ne vážně, po několika dnech bez nálady na tvoření, které odděluje člověka od všech ostatních primitivů jsme se rozhodl tvořit. Bohužel je pozdní noc, takže stěží vidím na klávesnici a zbytek odstavce asi nechám na ráno (odpoledne). Jenže to už všechny moje skvělé a svět měnící nápady zmizí ve spánku. Škoda, že můj génius nebude nikdy odhalen, protože vždy usnu, ale zkusím udržet aspoň nějaký nápad. Konečně jsem se také dočkal několika reakcí (!!!), za které moc děkuji a jsem rád, že tohle cvakání do klávesnice má nějaký smysl (PS pro Suzanu: grafoman nejsem...po většinu života). Opravdu bych se tu chtěl věnovat několika zajímavějším tématům než je mé ukecávání, že to brzy opravdu přijde. Snad brzy... uvidíme:)) Přesto všechno jsem si konečně něco připravil. Je to trochu na koleni, nechci tomu věnovat týden, abych vybrousil diamant, který je pod nánosem bahna, ale přesto snad moje snaha bude oceněna a smysluplná.

Obsah (bez spoileru):
Učitel bojového umění Mike Terry (Chiwetel Ejiofor), který se svou manželkou Sondrou (Alice Braga) provozuje vlastní školu Jiu-Jitsu, právě neprochází jednoduchým obdobím. Několikrát denně cvičí své studenty základům boje, kterému věnoval celý život. Jeho škola však nevydělává a další ránu mu zasadí nervózní právnička, která v afektu vystřelí z pistole jednoho z jeho studentů a prostřelí okno školy. Mike je nucen požádat o půjčku, která by mu pomohla udržet funkční školu, ale zaplete se v baru do rvačky mezi filmovou hvězdou Chetem Frankem (Tim Allen) a několika místními. Výsledkem je vděčnost hvězdy, která se projeví dárky a pozváním do jeho domu na večeři. Mikeovy je nabídnuta spolupráce na filmu, jsou vyslechnuty jeho nápady a historky a jeho manželka Sondra se domluví s manželkou Cheta Franka na spolupráci v módní firmě. Mike však netuší, že toto setkání ho donutí změnit pohled na svět, v kterém žije a nahlédne do světa, jehož součástí nechtěl nikdy být. Jeho ideály o bojovém umění a učení musí jít částečně stranou, aby zachránil, co mu zůstalo.


Pár slov o filmu:
Už samotný název filmu ani velkému filmovému fanouškovi nic neříká. Není se čemu divit, ani já tento snímek ještě nedávno vůbec neznal. Na IMDB má lehce přes 2 tisíce hodnocení s celkovým průměrem 7,4. Autorem je průměrný režisér David Mamet, který natočil například Pravidla boje nebo Poslední loupež. Tentokrát Mamet natočil film o bojových umění podle svého scénáře, do kterého zakomponoval několik jednoduchých příběhů. Od hlavní postavy Mikea Terryho, přes jeho ženu, kterou ničí neustálá chudoba a snaha udržet školu nad vodou, až po policistu, který si Mikeovým učením žije a nepřináší mu to nic dobrého. Film ukazuje setkání dvou světů, bojového (chápáno i jako duchovního), v kterém jsou ctnosti a hrdost nade vše, a světa peněz a moci, kde je každý šek vypsaný na vaše jméno vykoupen částí vaší duše. Výborně se Mametovi povedlo pohrát si s gradací příběhu, která od pomalejšího tempa seznamování na začátku přes naivní filmový svět uprostřed velmi zdárně spěje k závěru na bojovém turnaji, kde vše vzájemně zapadne. Nejde o hlubokou myšlenku, nebo provedení, ale o emoce, které dokáže film vcelku jednoduše vyvolat a já osobně jsem v závěru v napětí očekával, jak se Mike s celou realitou okamžiku dokáže vyrovnat. Úplný závěr bude pro některé naivní a předvídatelný, ale pokud na vás zapůsobí film stejně jako na mě, nebudete nad tím vůbec přemýšlet a jen si ho užijete do poslední vteřiny. Nepamatuju si snímek o bojových umění, který je tak lidsky podán a nezemře v něm ani jeden člověk za celý film a divák to náležitě ocení. Bojové umění zde není jen pro efekt jako v jiných filmech, kde se díky němu zviditelňuje nějaký gymnasta, ale funguje zde jako myšlenkový směr pro způsob života několika postav. Zatím nejpříjemnější překvapení tohoto roku, které nechci doporučit jako naprostou bombu pro každého filmového fanouška, ale jako příjemný film o bojovém umění, z kterého si někteří odnesou víc než by čekali.

pondělí 14. července 2008

... možná přijde i kouzelník


Den se dnem se sešel, abych zase jednou něco napsal. Z mého plánovaného přehledu o důležitých Sci-fi snímcích posledních asi 50sáti let (proč troškařit...) zatím zůstali pouze plány a sny. Snad se brzy naplní, ale do té doby přemýšlím, čím vyplním své pomyslné stránky knihy jménem Můj blog :). Proto mě napadlo přizvat k odpovědi i Vás (ano! DJKOMA potřebuje TEBE, i TEBE a i TEBE!!). Konečně mi snad někdo napíše první komentář k mému příspěvku (to půjdu rychle oslavit několika sklenkami Rychlých špuntů s jahodami) a poté nad příspěvky budu přemýšlet a hodnotit. Doufám, že komentářů s návrhy nebude padesát a více (pochopte, i Rychlé špunty jsou na mě trochu moc bublinek naráz...) a já to nebudu muset číst. Přesto ,na Vás APELUJI, aby jste se snažili mi navrhnout zajímavé a působivé téma, o kterém bych se mohl rozepsat dle Vašeho přání a sdělit tak svůj názor nebo prostě jen tak žvatlat a trénovat svůj prstoklad (nechtěl jsme to nazvat psaní všemi deseti, protože by se někdo mohl ohradit proti tomu kam koukám :-))). Nemusíte se vůbec věnovat pouze filmům, mé chápání světa je velmi široké a názorově nejsem zrovna prázdná láhev bez obsahu (tedy doufám!). Jen prosím žádné úvahy o smyslu života nebo o tom, jestli na pána Boha prší nebo ne (stejně neprší....).


V brzké době se také krom Sci-fi průvodce po chutích Djkomy budu snažit o nějakou malou rubriku mini recenzí z mnou viděných filmů. Převážně půjde o směs filmů, co jsou různého stáří, ale pokusím se být co nejaktuálnější. V nejbližší době by se tak měli objevit mini recenze snímků jako The Hapenning (Stalo se), Be kind rewind (Prosíme přetočte), The Orphanage popř. remaku Funny games. To je však budoucnost vzdálená skoro až týden, protože mě hlavně volají komentátorské povinnosti ve světe nazývaném ČSFD, kde jsem o 50 filmů pozadu a nestíhám psát cokoliv na filmy, které shlédnu. Pro teď odcházím, abych se brzy pokusil o návrat (návraty nejvíce vydělávají :-))...

PS: malá drobnost ke komentářům. Pokud nejste členy blogger.com nebo google, tak využijte "anonymního" komentáře a na konec napište nick prosím :-) nemůžu za tuhle nedodělávku :(

pátek 4. července 2008

Vstávej Filípku, filmy volají ...


Zázrak se stal skutečností. Po velké dřině a psychickém týráním jsem dokončil zkouškové období (už čtvrté! obdivuhodný výkon od člověka, který nedokáže usnout před zkouškou bez ... pořádného filmu před spaním, který končí tak dvě hodiny před samotnou zkouškou :)). Poslední zkouška, na kterou jsem se učil střídavě s hraním jedné nejmenované počítačové hry (kdyby kluci v Activisions dali pár korun na reklamu navíc, mohl jsme Vám to říci...), skončila velmi úspěšně a nebyla to ani taková síla, jak jsem čekal. Výsledná známka výborně mínus (česky 1-) a konec 4tého semestru! Jak to oslavil velký studentík jakým jsem já? Samozřejmě ... spánkem a odpočinkem :) a teď mě čeká konečně ta hromada filmů, které si tak po celý rok opečovávám a nahrávám z televize. Podle mých propočtů mám právě nahráno dost filmů na celé prázdniny (spánek holt nebude), takže bych se měl co nejdříve pustit ke koukání, koukání a koukání. Bude to boj, ale když promažu všechny ty "až moc" umělecké snímky tak mám šanci :). Škoda, že život není tak ideální, protože mé propočty jinak určitě nevyjdou. Už teď ztrácím několik hodin kvůli spánku, ale co by filmový fanoušek nezvládl... Vždy jsem se snažil sledovat všechny žánry, ale pomalu a jistě se v mé hlavě vytváří poměrně úzký výběr "toho skutečně jediného, co chci sledovat". Přes všechny rádoby umělecké snímky, které vás uspí až po romanticky komediální odpornosti sázející na vulgaritu a nesmyslnost, jsem se dostal do tohoto úžasného stádia "výběru". Z těchto důvodů mě mrzí fakt, že filmů, které bych já označil za geniální a chtěl je skoro každý den vidět, není vůbec mnoho :(. Je to smutný fakt, že například kvalitní sci-fi se v posledních let vidí velmi ojediněle. Každý filmový fanoušek se musí do tohoto okamžiku dostat a popravdě, čím dříve tím lépe. Člověk potřebuje poznat svůj vkus a věnovat se pouze jemu, možná krom několika pokusů ochutnat "rádoby genialitu" ostatních děl, které by přehlédl. Většinou to však skončí pouhou kritikou jinak dobře hodnoceného díla, ale co, každý člověk vidí film v jiných barvách... Také musím zmínit svou velkou omluvu, že jsem nepřispíval na svůj nový blog skoro 14náct dní. V následujících dnech se budu snažit vše napravit a nějakou tu zajímavou hromadu písmenek zkusím vyprodukovat. Snad to není marná snaha, ale i ta se přeci cení.