pondělí 26. července 2010

Inception - zamyšlení (spoilery)

TENTO TEXT VYZRAZUJE DĚJ A DŮLEŽITÉ OKAMŽIKY FILMU INCEPTION, DOPORUČUJI NEČÍST PŘED SHLÉDNUTÍM FILMU.

Inception je pro někoho rychlá zábava bez myšlení, ale pro většinu je to zdroj zajímavých teorií a možných interpretací. Možných významů je dost, každý si věří něčemu, ale argumenty létají z jedné strany na druhou. Je pravda někde tam venku, resp. má se pravda opravdu nalézt nebo je záměrem právě samotné myšlení a pochyby vyvolané uměleckým dílem (filmem)? Na internetu se už začala objevovat obrovská spousta nápadů a teorií, které zahlcují diskuzní fóra všeho druhu (snad i rybáři už mluví o rybách v Inception, což mě přivádí na otázku, kde je zvěř?:-)). Osobně zde rozepíšu ty, které mě samotného napadly a postupně je domýšlím (i s chybami) do konce...

Závěr je ...

A: Realita. Tady je více možností, protože realita na konci neznamená, že jsme se celou dobu vědomě procházeli mezi snem a realitou. Po shlédnutí filmu, jsem o konci v realitě nepochyboval, ale postupné promýšlení různých linií a významů (Ariadna, vztah Cobb-Mall, podoba první návštěvy "limbu", samotný totem...) přináší pochybnosti do jinak "jednoduché" linie. Vnímání celého filmu jako "pravdomluvného" sledování vložení snu, kdy autor divákovi vše říká popravdě a v ničem neklame je s ohledem na Nolanovy kvality dosti naivní, ale většina diváků u ní pravděpodobně skončí.

What's the most resilient parasite? An idea.

Představme si, že celý film je opravdu realita a vše je tak "jednoduché", jak se zdá. Co potom znamená poslední scéna, v které Cobb roztočí totem a odchází za dětmi? Dříve než totem spadne je scéna zakončena a nabíhají titulky. (přestože si osobně myslím, že točení totemu v realitě= před pádem a ve snu=neustálé točení je ohromně rozdílné a to závěrečné rozhodně naznačuje realitu, tak...) Co to udělá s divákem? Nolan tímto obrazem vloží do mysli diváka jednoduchou myšlenku a to pochybnost nad celým vyzněním filmu (a současně udělal další krok v psychologii Cobbovy postavy, která udělala krok od svých obav z reality/snu). Snadný způsob manipulace, který se dá předvídat, ale ukazuje na neuvěřitelnou sílu jednoduchosti a obrazu plnícího umělecký záměr(=vnuknout myšlenku). Odchod Cobba bez znalosti výsledku točení je ovšem čistý klid v duši, smíření, že takhle to chtěl(a je jedno, jestli je to sen či realita, dosáhl svého). I kdyby všechny ostatní argumenty naznačující, že film je celou dobu jen sen, šli jakkoliv zanést pod stůl, tenhle tu vždy zůstane a vzadu v myšlenkách bude naznačovat, že vše nemusí být tak jednoduché, jak se zdá na první pohled...

"Who would want to stay in a dream that long?"
"Depends on the dream."

B: Sen. Co je pak všechno sen a podíváme se vůbec do reality? Na internetu najdete asi 5 různých možností, ale já bych se držel při zemi. Pro chápání Inception jako filmu odehrávajícím se ve snové realitě a ne v realitě samotné je asi nejlepší druhé shlédnutí. Divák poté vnímá všechny dialogy, především Mal, v jiném kontextu (znalost jednoho shlédnutí dovolí jiný důraz na vnímání spojitostí, ale také detailů, jako prstýnek:)) a dosti naznačují. Pokud chápeme Inception jako jeden víceúrovňový sen, dostáváme se úplně jinam, než ve smyslu reality. Cobb, jako pravděpodobně tvůrce vlastního snu, který již přestal vnímat rozdíl mezi snem a realitou, je pronásledován vlastním pocitem viny (svědomím) ze smrti manželky. O jeho pronásledování se on pouze baví, divák nic potvrzující jeho domněnky neuvidí (kromě Mombasy?). Akce, kvůli které je nucen dát dohromady tým pomocníků a vydat se do mysli Fischera, je pak hlubší cestou do jím vymyšleného světa na jehož konci je vložení myšlenky. Ale kam? Fischer a jeho trezor nemusí nutně být hlavní smysl, ale jen prostředek, jak se vinou zničený Cobb vrátí do "světa", kde žil s Mal a ukončí své trápení. Určitě si všimněte Ariadny, která ve stylu té mýtické, vede Cobba celým labyrintem snů(!) až k cíli. Funguje skoro jako terapeutka, kterou vnitřně Cobb od prvního okamžiku uznává a věří ji (například scéna s důvěrou o pravdě ohledně Cobbových schopností zasahovat do Fischerových snů...ale znovu, co když to je vše jen další vrstva Cobba podvědomí? Pak by jeho ovlivňování mělo jasný základ). Tím, že je vše v Cobbově mysli by se vysvětlovalo mnohé, ale mnohé se také komplikovalo. Moje zásadní otázka je, jak by Cobb mohl vytvořit tak dokonalé a funkční postavy jako je Artur, Eames a další? Jak by se mohlo stát, že Artur nezajistí informace o Fischerově ochrance (tady by šlo říci, že Cobbovo podvědomí se nějak chrání, aby se nemohl dostat hlouběji), když je v podstatě Cobb Arturem a spojují je stejné vědomosti, i když si je neuvědomují? Otázek bude i více...

Docela důležitý význam získává také Pustina neboli Limbo. Ve filmu je řečeno, že je to "poslední"(??!) úroveň ve snu, do které spadnou ti, co ve vyšších vrstvách zemřou. Ovšem Cobb se ve svých myšlenkách vrací do období, kdy si Mal budovali vlastní svět. Mluví o tom, že se dostali, co nejhlouběji (nebo něco v tom smyslu), ale šlo o limbu? Později se dozvíme, že z limba vede cesta do vyšších úrovní skrze smrt, kterou Cobb s Mal podstoupí na kolejích (proto symbol vlaku procházející celým filmem). Jenže smrt v limbu vás nepošle zpět do reality, ale pouze do vyšší úrovně, takže by se Mal a Cobb probudili v levelu výš a Mal by se stále v hlavě točil totem, který tam Cobb uzavřel (ALE! Fischer má vlastní trezor "pro myšlenku" ve třetí vrstvě snů (Snow Fortress), tudíž jak by ho Mal mohla mít v limbu? Pokud tedy trezor není v každé hlubší vrstvě..). Zásadní je ve filmu to, jak doslovně a zákonitě můžeme chápat různá vysvětlení postav. Vezměte si takový totem-> musí být opravdu tím, za co ho postavy vydávají? Co když je to pro Cobba jen odraz stavu jeho mysli, jeho spokojenosti s realitou nebo klidu? Pak by nebyl totem signálem realita/sen, ale Cobbova vědomí, což by se ve snu dalo dobře pochopit:)

V každé teorii, kterou diskutéři i různí kritici nabízejí, jsou malé díry, které zatím nemohly potvrdit jednoznačně žádnou z nich, ale to je právě dobře! Vždyť všechen tenhle kolotoč právě dělá Inception tak výjimečný, zajímavý a nejednoznačný. Klasický divák si vezme svou "realitu" a odejde spokojen s dobrým filmem, další divák si hledá pravdu v neustálém hledání detailů a opakování dialogů a poslední skupina bude jen nadávat, že jim něco uniklo, za což nemohou a film je tak automaticky hloupá kravina.

Od loupeže k autorské zpovědi?

Určitě nejsem jediný, kdo si všiml výrazné podoby mezi režisérem Nolanem a postavou Cobba. Ať už je to podoba vizuální mezi DiCapriem a Nolanem, nebo samotná cesta filmem. Při "správné" symbolice postav jako Saito=bohatá filmová společnost a Cobb=režisér nebo ještě lépe tvůrce snů (filmů, které se točí v továrně na sny=Hollywood;-)) se dostáváme do významové linie o tvůrčím procesu, odpovědnosti a tlaku na jednotlivce i samotného postavení budovaného snu jako symbolu, který není vždy úspěšný/jistý. Tuhle možnost jsem zatím příliš nezkoumal...

Na co se zaměřit?

Vezměte si Cobba, který vysvětluje Ariadně, že nemá vytvářet místa, která zná z reality (a ona přitom vytvoří most, na kterém se objeví Cobb s Mall, náhoda?). Při posezení u kávy mluví o snech a našem vnímání bez "počátku". Víme, kde jsme, ale nevíme, ale ani nepřemýšlíme o tom, jak jsme se sem dostali. V tomto stylu dost často Nolan stříhá scény. Z vlaku do hotelu, z Tokia do Paříže, z Paříže do Mombasy... Nevíte jak, ale jste tam. Ano, takhle může fungovat i klasická filmová "řeč", protože tvůrce nechce řešit přechody a cesty, ale co když je to všechno formální záměr? A tohle je jen cca 3 minuty filmu, v kterých se řekne pár zásadních věcí.

Jedna z vizualizací filmu (vtipně provedená ve stylu navazujících schodů ve filmu:)) Tady je další

Vlak se objeví třikrát-> Ariadna ho uvidí v Cobbově snech (výtah), poté je na ulici, kde ho asi nikdo nepřehlédne a pak je v pozadí pádu auta z mostu:)

Edith Piaf-> nejen, že zpívá "Ne, ničeho nelituji", což má všechny spáče správně synchronizovat, ale také Marion Cottilard (Mal) má doma Oscara za roli této slavné francouzské šansoniérky. UPDATE: někdo přišel na toto. Úžasné, že?

Odrazy-> od prvních scén v Saitově domě přes Ariadniny dveře ze skla (kde je kamera? Morfeovy brýle se stydí:))) až po odraz skutečných lidí ve vzpomínkách (děti, Mal,...).

Paradoxy-> jsou jediným paradoxem schody, o kterým mluví Artur?

Plakát -> pouhý žert marketingové oddělení?:-)

Prsten -> potuluje se na internetem zajímavá teorie, v které je sen vše, kde má Cobb manželský prsten. Vše ostatní je pouhou realitou... zajímavý detail:)

Odkazy na různé teorie, co se válí na internetu (EN):
1 2 3 Jeden prsten vládne všem a (CZ) diskuze

Co vy na teorie a možnosti výkladu Inception?

PS: tady je ještě komiks, který působí jako prolog k filmu a trochu vysvětluje, co Cobb hledal v Saitově mysli.

Inception (Počátek) - dojmy

Počátek přichází do kin, srovnávání s Matrixem přibývá, rating na imdb už brzy bude na svém maximu (stejně jako na čsfd) a diváci se bezhlavě ženou do kin. Někdo podle trailerů očekává hit roku, druhý se bojí mírného zklamání z vysokých očekávání. Jedno je jisté, Nolan natočil film, který bude ještě dlouhou dobu hlavním zdrojem témat pro většinu filmových diskuzních fór a budou se probírat všechny možné detaily a možné interpretace. Nejdříve lehké přiblížení děje, do kterého bude divák uvržen a pak více k filmu.

Cobb (Leonardo DiCaprio) je nejlepší zloděj myšlenek, kterého si můžete najmout. Během spánku cílové osoby se jí dostane do snu a najde, co potřebuje, aniž by si subjekt po probuzení cokoliv pamatoval. Je však nucen utíkat přes rukou spravedlnosti a nemůže být se svými dětmi. Chce to změnit a tak přijme poslední práci. Ta mu může navrátit jeho ztracený život stejně jako se pro něj a jeho tým může stát osudnou. Nejde totiž o klasickou akci, ale o vnuknutí myšlenky do subjektu, kterému tak ovlivní život. Cobb teď musí dát dohromady nejlepší v oboru a vytvořit několikavrstvý sen, díky kterému bude jeho cíl ochoten zničit celé impérium vybudované jeho otcem. Vše se komplikuje, když Cobbovo svědomí o smrti jeho manželky začne ovlivňovat celou akci...
Už na první pohled je Inception originálním pohledem na klasické příběhy o loupežích, ale nejen to. Love story, která podle obsahu může vypadat spíše jako jemné pozadí, je ve skutečnosti jedním z nosných článkům, možná tím nejzásadnějším. Vztah mezi Cobbem a jeho ženou doprovázen pocitem viny z její ztráty (tohle slovo tu je naprosto záměrně, možná pochopíte u dalšího článku o možných významech, interpretacích) žene muže za vlastní katarzí a návratem ke zbytku rodiny, dětem. Přes silnou linii love story si bude určitě velká část diváků ještě dlouho pamatovat samotné budování a pobývání ve snech, které jsou prostě úžasné. Virtuální prostory z Matrixu jsou jedna věc, ale úmyslně vystavěná města a budova na zasněžených horách věc druhá. Čistota a stylovost ovšem čiší z obojího a proto je lehké zaměnit... Rozdíl je však hlavně patrný ve smyslu těchto míst. V Matrixu působil konstrukt a další umělé virtuální světy jako umělé prostředí pro učení a přípravu na "skutečný" virtuální svět, Matrix. V Inception jsou tyto sny, respektive jejich úrovně, budovány jako reálné prostředí, které má imitovat skutečnost. Vcházení do nich je řízený proces, ovládatelný a měnitelný svět. Celá mytologie snu je okouzlující, pohlcující a srozumitelně vysvětlená ( i když bych pár detailů ještě rád od Christophera slyšel:)), ale určitě ne primitivní.

Možnosti interpretace hlavní linie i různých symbolů je rozhodně mnoho, pár, pro mě zajímavých, určitě zmíním v dalším článku. Nolan však zaujme nejen technickou brilantností a promyšleností konceptu i vlastního záměru o předávané "poselství", ale také mírou detailů, s kterými si vyhrál. Od detailů (Nolanova podoba s DiCapriem, narážky na představivost, paradoxy a odrazy/zrcadlení) až po "vtípky"(Edith Piaf, měřítko v narážce na představivost Pointmana). V obyčejném blockbusteru, který typicky vystihuje současného amerického diváka, by většina prvků nenašla své místo, protože by zbytečně odváděla diváka od všech vizuální efektů a nesmyslných logických spletitostí. Tam nesmí být čas na myšlení, protože by zabilo zábavu. Když tady uvidíte Gordon-Levitta ve stavu beztíže hýbat se svými spícími kamarády a běhat v měnící se gravitaci, budete slzet blahem aniž by vás mohlo trápit, že forma nemá smysl. V tom je také Inception jasný opak, protože tady je místo pro myšlení, ke kterému Nolan každým svým krokem nutí, stejně jako Cobb ženě celý příběh k očekávanému konci. Právě konec je pro mě velká a šťavnatá třešnička na dortu, protože v 5 sekundách dokáže jeden záběr vnuknout myšlenku stejně, jako se o to snažil celý Cobbův tým většinu filmu. Vždyť ten film je tak silné médium, které dokáže diváka ovlivnit a zevnitř nahryzat pochybností i jinými myšlenkami.. že? (úmyslná narážka, která možná přemýšlivé povede k zajímavému zamyšlení nad smyslem celého filmu ve vztahu k tvorbě snů...ach ten Hollywood, ta vyleštěná továrna na sny;-)
Konečně jsem se i já dočkal pořádných emocí, které jsem vyčítal chladnému Temnému rytíři. Nechci říct, že se Nolan poučil nebo polepšil, protože si myslím, že ta chladnost v jeho filmech je úmyslná a pro něj osobně dost důležitá, i když to mi asi nikdy nepotvrdí sám:). Inception jde však směrem silných emocí po celou dobu filmu. Pomáhá tomu technická dokonalost, stylová čistota (i naopak) většiny scén, ale také hudba, která svou lehkostí doprovázenou těžkými momenty zahušťuje už tak skvělou atmosféru. Samozřejmě by nic z toho všeho nešlo bez herců, kteří v podstatě do jednoho excelují, jenže jich je tolik, že někdo může (a bude mít pravdu) namítat, že žádný nemá takový prostor jak by si divák přál. Vůbec to nevadí, protože do konceptu to zapadá, každého si užijeme a všichni potěší. I když z DiCapria se pomalu stává největší herecká osobnost posledních let. (A jen tak mimochodem, například střih akčních scén, samotná akce nebo cca 10 minut po první snové akci nejsou to nejlepší, co na tomhle filmu najdete...ale přesto stojí za vidění:))

Událost roku, která má silné emoce, interpretační možnosti, neskutečné tempo a současně je nejosobnějším dílem nejvyrovnanějšího režiséra současnosti. Užijte si to, nejen jednou.

ČLÁNEK O MOŽNÝCH VÝKLADECH!
Hodnocení: 100%

neděle 11. července 2010

A-Team - dojmy

Už první minuty naznačují, co se rozhodl Joe Carnaham provést s (levnou) televizní klasikou z 80. let. Více jak jeho ceněná Narkotika film připomíná Sejmi eso. Hromada akce, triků a nesmlouvavé postavy. Žádné zbytečné tlachání, když už tak vtipné rýpnutí nebo pomrknutí na fanouška seriálu, ale jinak se jede v nekompromisní jízdě od první do poslední minuty. Vzpomínky na televizní seriál jsou pro někoho živé a pro někoho méně, ale všichni si pamatují klasickou kostru: tým bývalých vojáků, dnes hledaných zločinců, který plní nejrůznější "zakázky" s šílenými plány a schopnostmi přetvořit smetiště v pojízdnou artilerii s pár vrtulníky. Chvílemi to bylo jako "teamová variace na McGyvera" ale nikdy tomu nechyběl humor a slušná akce, na kterou nezbývalo příliš peněz (a ani v 80. letech v televizi nebyla akce, jak ji dnes vidíme, často k vidění... vždyť to byla doba Knight Ridera, Airwolfa a dalších:)). Mezi nejdůležitější faktory patří jasně vyprofilované postavy, které A-Team, ať seriál nebo film, drží pohromadě.

Prvním je Hannibal (Liam Neeson), celým jménem John Smith. Vůdce, mozek a pravděpodobně šachista (jeho způsob myšlení o několik kroků dopředu to napovídá:)), který by svůj tým nikdy neopustil. Další je Templeton "Faceman" Peck (Bradley Cooper), který se nejen otáčí za každou pěknou ženou, ale často je i navštěvuje a tráví s nimi většinu času (krom toho, který stráví u kosmetičky a solárku:)). Nejtvrdším klukem z téhle party rangerů je Bosco B.A. Baracus (Quintin "Rampage" Jackson), který zbožňuje svoji dodávku, číro a nenávidí létání, hlavně nenávidí létání! Kdo je poslední do této skládačky? Šílenec Murdock (mladý zázrak z Districtu 9, Sharlto Copley), který strávil v blázinci stejně času jako v kabině vrtulník a věřte, je to velmi dobrý pilot. Tahle čtveřice má sílu, naprosto famózní obsazení a scénáristé si výborně vyhráli s jejich vypointovanými vtípky. Ať už Baracus a jeho létání nebo Murdock a jeho jídlo, vše skvěle pasuje k postavám, herci jim dávají ze sebe všechno a ani na okamžik ze svých rolí nevypadnou. Co na plat, tohle obsazení je prostě fantastické a drží film hodně vysoko.

Ovšem A-Team potřebuje ještě něco a to je důvod proč plánovat šílené plány. Tentokrát je tým pod vedením Hannibala zapleten do tajné operace, která se nepovede podle očekávání a všichni čtyři jsou odsouzeni na 10 let do vězení. Pro rangera je však čest asi stejně, jako pro japonského samuraje, takže ani ne za půl roku jsou všichni opět spolu a kromě první ukázky opravdu 3D filmu se rozhodnou najít pravdu a očistit svá jména. Pomoct jim v tom má také bývalá přítelkyně Hezouna/Facemana (což jsem asi ani nemusel dodávat, že...) Charisa Sosa (Jessica Biel).

Problém může být pouze v očekávání a pohledu, jakým se na film díváte. tohle je zábava, kterou nenapsal aspirant na Nobelovu cenu za literaturu a natočil milovník bláznivé akce. Carnaham chtěl a dokázal udržet vzpomínku na slavný tým v moderním pojetí, s novými zbraněmi, možnostmi a fantastickým, ještě jednou, fantastickým castingem. Tomu se nedá nic vytknout, ani z "teamu" ani z druhé strany(od Wilsona bych takovou kvalitu nečekal). Scénář je jednoduchý, i když se snaží občas zbytečně komplikovat, ale vždy zůstane čas i na drobné vtípky jako je nápis lodě v závěru (odplata?;-)). Neměl bych ani zapomenout na výcvik herců, protože v každém jejich pohybu je vidět, že prošli poměrně tvrdou vojenskou přípravou (povšimněte se i třeba, jak Hannibal při běhu drží zbraň...). Potěší také třeba vzpomínka na seriálovou dodávku nebo samotné využití spíše televizní titulků, které se odvíjejí během prvních deseti minut filmu za doprovodu opravdu zuřivé akce s vrtulníkem. Jsou tu drobnosti, jako podlaha kontejneru, přehnaný konec a pár fyzikálních zákonů, prostě drobnosti, které tu pětihvězdičkovou nonstop jízdu srážejí o stupínek níže. Přesto všechno je A-Team mnohem zábavnější film, než většina komedií a v akci těžko bude hledat soupeře.

Vloni famózně potěšil Star trek, letos, až na pár drobností, A-Team. tahle parta nezklame žádného fanouška akce ani seriálu z 80. let. Jen se vše posunulo pár let dopředu a přibylo peněz...

PS: cameo za titulky je už jen malá drobnost pro fanoušky.

PPS: fakt, že jsou všechny postavy trochu "přepálenější" než jejich předlohy naprosto odpovídá celému filmu. Akce jde o hodně dál, než by musela, stejně jako scenáristické nápady především v závěru. Někdy je méně více, ale tady to vůbec nevadí.

Hodnocení: 80%

úterý 6. července 2010

ČSFD statistika měsíce června

Prázdniny jsou tady a poslední školní měsíc je za námi. Většina ze školních lavic a pracovních povinností utíká směr filmové a hudební festivaly a ti zbylí obyčejnější lidé, kteří nechtějí řešit kolik lístků na plánovaná představení získají tentokrát a kolik času budou mít na přeběhnutí do sálu na druhé straně kolonády (zdravím do Varů), zůstávají u monitorů a svých televizí. Tento festivalový humbuk mě tentokrát míjí velkým obloukem, i když video s Jude Lawem a jeho karaoke představením na party Jirky Macháčka asi neuniklo nikomu. A zbytek? V podstatě nic. Program třeba Varů jsem sjel jedním okem a rychle odhodil. Co jinde? ČSFD měla svůj červen v podstatě velmi poklidný, až nudný, řekl bych. Okurková sezona tak začala a není příliš o čem psát, což jako tradičně (tento jev lze vidět i v literatuře, filmech a především v tisku) přináší čas na velké konspirační teorie a vytahování zaprášených seznamů z posledního šuplíku kancelářského stolu... Co jsem našel já?

Souboj Pomo x Kleopatra - souboj otce zakladatele s mamkou je poměrně krutý, většinu měsíců v roce jsou oba velmi vyrovnaní, což dokazují statistiky, ale zatím největším překvapením byl měsíc duben, kdy Pomo měl o 30 bodů více než Kleopatra (mimochodem, to samé se stalo v červenci minulého roku!). Čím to? Spekulace lítají všelijaké. od mazání neaktivních uživatelských účtů, kteří podporují první dámu čsfd až po pochyby okolo neustálého růstu Pomova bodového konta. Dokonce jsem zaslechl, že jeden uživatel si Poma vyndal z topky, ale jemu bod neubyl! Je to nepotvrzená informace, ale děsí mě...

Vytvoření nových možností pro názvy u filmů - utajovaná změna, která ovšem není tou slavnou, na kterou se čeká už druhým rokem (proslavený "balíček změn" je na úrovni legend jako je Duke Nuken Forever a možná ho překoná!), ale pouze vylepšením pro otroky moderního světa, nahazovače filmů/režisérů/herců/hereček aspol. ... Tito novodobí otroci pracují v hrozných podmínkách proti nimž je Gulag ruský Disneyland. Co za to mají? Ani ten chleba s trochou vody v ceně... ale možná se časem vše změní. Jejich práce možná bude odměňována nejen "tvou povinností je budovat můj stát", ale také finanční. Je to další drb, který se bude týkat maximálně hrstky vyvolených, ale i tak by to byl krok vpřed. V čem tedy spočívala změna? Ale v možnostech přidat více názvů k filmu, což znamená nenahodit dva tři, ale třeba i pět, trocha práce navíc nikdy neuškodí!

...každý měsíc barva navíc!...

Kraje a seřazení uživatelů
Na diskuzi se také řešilo, jak je to s kraji. Nevím, jak to s nimi je, ale berg.12 nadhodil možnost, že jsou seřazeny podle počtu uživatelů z nich. Tato myšlenka byla rychlým propočtem v délce necelých pěti minut zpochybněna a vyvrácena. Ovšem když už jsem měl data o počtu uživatelů v jednotlivých krajích, proč se o ně nepodělit? Jsou to pěkná čísla, často korespondují se skutečným rozdělením obyvatelstva, ale na druhou stranu ... Udávají je všichni popravdě?:-) Setkal jsem se s úmyslným měněním krajů párkrát (mistr Pohrobek si změnil Pardubický kraj den po tom, co jsme ho v bodech předešel a Chupacabra zase rád přehazuje kraj podle toho, kde je první:)). Co z toho mimochodem plyne? Že asi nikdo kromě pana vedoucího neví, jak jsou kraje seřazené. Ale ten pocit, že NĚKDO to ví, mě docela utěšuje. Holt zřejmě správný oddíl.

... kde slova nestačí, tam postačí obrázek

Černá kronika soudružky Pilátové

AngelAngie- nikdo o ní neví, čsfd je pro ni moc malé a nemá to tu ráda, přesto dostává dalších 17 bodů do své sbírky... kam ti uživatelé dávají oči? Asi do televizního programu...

DaviD3141 - měnič, který vyměnil 9 bodů, denně hodnotí minimálně 3 filmy a je schopen slíbit, co budete chtít. Jestli nepracuje v teleshoppingu, tak se minul povoláním...

Ti ostatní? Kdo? Návrhy pro sledování a zařazení do jednoměsíční kroniky jsou vítány!

Samotné body dopadly standardně. Klesl průměrný počet bodů, které přibyly uživatelům v top30, obdobně u top 31-100. Klesne jedno, klesne druhé:) celkový průměr byl 10,4 bodu na jednoho uživatele, což nejvýrazněji kazil uživatel TheMaker a monolog, kteří si asi někde povídají nebo vyměňují kartičky a zapomínají na svou aktivitu na stránkách databáze. Mimochodem třeba monologovi jsem psal třikrát kvůli jednomu jeho obsahu, stále neodepsal... Přepsat děj filmu do obsahu prostě není správné, ani když jste zvyklí psát monolog... Golfista je tentokrát poražen, jeho ztráta 12 bodů na vítězného Poma je malá, ale o to víc bolí. Příští měsíc to o 20 bodů Pomovi zase s chutí natře, vsadíme se?:-) Zajímavým překvapením je pro mě nepříliš známý uživatel Pumiiix, který si připsal krásných +24b a překonal tak snaživé stálice, dvojici AngelAngie-Larelay. Jen tak dál kámo (snad to není holka...). Co bude dál? Okurky a ananas. (za 120 let, mě budou považovat za génia, co promyšleně zvolil jeden druh zeleniny a jeden druh ovoce... něco jako David Lynch nebo Quentin a jeho kufr:D)

Pár "faktů" za červen 2010:
Průměrný nárust bodů uživatelů TOP 30: 24,8 b (minulý měsíc 30,9b)
Průměrný nárust bodů uživatelů TOP 31-100: 4,2 b (4,6b)
Průměrný nárust bodů uživatelů TOP 100: 10,4 b (12,5b)
Nejvíce bodů v TOP 30 aka "velký skokan měsíce": Pomo 58b (Golfista 76b)
Nejvíce bodů v TOP 31-100 aka "malý skokan měsíce": Pumiiix 24b (Červenak 26b)
Nejvíce ztracených bodů z TOP 100 aka "skokan, co neumí skákat": TheMaker a monolog -3b (Bart a Chupacabra -4b)

Děkuji moc za přečtení, sledování mého blogu, důvěru a body!

PS: poníženě bych chtěl říct, že jistý uživatel, jehož nick je djkoma (zcenzurováno, placená reklama v textu bez souhlasu RRTV) dosáhl velkého úspěchu a to počtu 1000 bodů. Tímto bych mu chtěl pogratulovat, říct, že jeho první tisícovka nemusí být poslední, ale rozhodně je to ta nejsladší! Jeho jménem bych chtěl také poděkovat všem, kteří ho podporují, dávají mu bod, píší mu vzkazy, emaily a nástěnku na profilu (těm co tam píšou ty oplzlé řečičky děkuji také, dyť mě mají ve skutečnosti rádi, jen to celé hrají!).

PPS: That's all folks!

F*Djkoma