středa 22. prosince 2010

Tron: Legacy - 3D dojmy z kina

Rok se s rokem sešel a Vánoce jsou provázeny dalším drahým 3D filmem v kinech. Po loňském Avatarovi to je Tron: Legacy. Bude stejně úspěšný? Stejně přelomový? Stejně výdělečný? To se teprve uvidí, ale na pár řádcích se vám pokusím shrnout své dojmy z kina.

Od začátku musím říct, že jsem pokračování Trona z roku 1982 očekával s obavami, ale současně s velkým očekáváním. Mám rád futuristický design, neokoukané světy a videoherní průmysl. Znalost předešlého filmu není díky menším vsuvkám tvůrců příliš potřeba, ale určitě prohlubuje pocit z celého filmu i z některých lokací, které "budete znát". Samotný příběh začíná u Sama Flynna (Garrett Hedlund), který je synem slavného tvůrce počítačových her, ředitele společnosti Encom a hlavní postavy z prvního filmu Kevina Flynna (Jeff Bridgess). Většinu svého života musel žít bez svého otce, který jednoho dne odešel a i přes svůj slib se nevrátil. Sam brzy najde počítač, na kterém jeho otec pracoval a dostane se do počítačového světa plného světel, lesklých povrchů a gladiátorských her se světelnými motocykly a disky. Zbytek filmu se Sam probíjí počítačovým světem za svým otcem, aby společně našli cestu ven a odhalili, jak Kevin chtěl změnit svět.

Tron Legacy navazuje na svého starého předchůdce ve všech ohledech a jde ještě dál. První díl odrážel možnosti a svět uvnitř počítačů, který je však pro dnešního diváka příliš barevný, děj pomalý a sociální prvky o rozdělení společnosti (programy, uživatelé) spíše zbytečné. Legacy dává větší důraz na audiovizuální stránku, což je nejen moderní, ale v podstatě i divákem vyžadované. Dochází tak k výjimečnému spojení působivé hudby (film se stříhal podle hudby a ne naopak, jak to bývá tradicí) a obrazů, které se nebojí klipovosti a velkoleposti. Hudbu mělo na starosti francouzské duo géniů elektronické hudby, Daft Punk. Nahrávání trvalo dva roky a jejich výsledný soundtrack je spojením klasické hudby s elektronikou v chvílemi velmi euforickou hudbu, která ve spojení s obrazem má neuvěřitelnou sílu. Ohlušující a pohlcující zážitek. Důležitý je samozřejmě i design počítačového světa, který odráží moderní technologie i směr např. designu počítačů a jeho periferii (třeba leskle černé tiskárny od Samsungu hadr:)). O deisgnu celého filmu dokonce za mořem vyšla kniha Art of Tron:Legacy a tady máte pár ukázek z ní. Využití klasických prvků známých z automatových her je naprosto brilantní. Bohužel během sledování to většině diváků uteče... Film také dodává další rozměr původnímu Tronovi, který odrážel tehdejší pohled na počítače a jejich možnosti a Legacy přináší další pohled, o 28 let později, do útrob moderních počítačů. A nejen do počítačů, i do počítačových her obecně, které poslední roky směřují za dokonalostí vlastní grafické stránky. Díky všemu zmíněnému je počítačový svět v Tronovi krásný na pohled, ale sterilní a nefunkční uvnitř. To však dává smysl, protože počítač je stroj, je to výtvor, který nemusí fungovat ve smyslu soběstačnosti (mnozí si ještě pamatují fascinaci světem Pandory, kde bylo vše živé, rozmanité a barevné), ale je závislý na tvůrci/uživateli.

Honba za dokonalostí je taky jedním z myšlenek filmu, které dále doplňuje třeba vztah otce-syna, odpovědnost tvůrce ke svému výtvoru (Kevin-Clu), směr vývoje herního průmyslu. Motivů je tu dost, ale většina je spíše jen naťuknuta, protože hlavní je akce a ne zbytečné filozofování, což si občas postavy neuvědomí (naschvál psáno s nadsázkou). Někdo bude zklamán jejich občasným povídáním o zenu či bytostech iso. Tohle rozhodně mohlo být zpracováno mnohem lépe, ale co se dá dělat. To hlavní, zábavná akce, je zvládnuta dokonale a je nejen vizuálně podmanivá, ale hlavně přehledná. Jsou tu drobné triky, jako změna perspektivy, rotace, ale nikdy ne na úkor přehlednosti, což jsem velmi rád. Své dodává také 3D, které není vůbec prvoplánové, spíše naopak. Avatar byl první, Resident Evil Afterlife další a Tron: Legacy pokračuje ve směru vytyčeném plně 3D natáčením filmů. Film je ještě vtipně natočen z části ve 2D (svět lidí), kde jsou pouze titulky 3D (ano, titulky, není tu dabing, naštěstí... o Bridgesův hlas nechci nikdy přijít!) a svět počítačů je už pak plně 3D. Ať už akce na motorkách, házení disky, návštěva digitálního kolosea (připomínající senát z nových Hvězdných válek a ten zase připomíná velkolepé stadiony pro americký fotbal nebo klasický fotbal:)) působí dynamicky a efektně.

Herecké obsazení je příjemné, Jeff Bridgess opět všechny přehrává a pomáhá mu k tomu i jeho role (hlavně v druhé půlce) a nezpochybnitelné "hlasové" charisma. Alterego v podobě digitálně omlazeného dvojčete s jménem CLU je podle mě úmyslně sterilní a viditelně digitální, pro prohloubení rozdílů člověk-program-kopie. Sam Flynn stvárněný Hedlundem mi nevadil, ale možná i proto, že jsem sledoval každou drobnost v pozadí (a třináctku;-)) mnohem více, než jeho. Právě Olivia Wilde, známá jako Thirteen (třináctka) z Dr. House je malou třešničkou na celém obsazení. Velká síla Trona je také jeho neustálá gradace, která je postupná, stupňuje se v akčních scénách, pak na chvíli mizí, ale vrací se ve větší síle. Závěr je pak opravdu silný, na plátně působivý a divák si ho chce ještě zopakovat, stejně jako celý film. Přesně takové pocity jsem totiž měl hnedka po filmu. Je to zvláštní, protože Avatar si mě získal rychle, ale o jeho dalším shlédnutí jsem uvažoval jen pár dní a pak to zmizelo, Tron ve mě však zůstává a to i díky hudbě, kterou jsem si opravdu oblíbil a všem ji doporučuji. Od Tron: Legacy je hloupé čekat oscarové drama nebo filozofické rozjímání nad otázkami života, smrti a tak vůbec. Tohle je hlavně zábava, efektní, rychlá, působivá, která váš musí chytit a nepustit. A to zvládá skvěle.



Doporučuji zvětšit na celou obrazovku a pustit bedýnky na max:)

Pokračování, které má úctu ke svému předchůdci a současně si buduje vlastní, moderní a audiovizuálně působivou, cestu do srdce diváka.

PS: osobně nechápu, proč v Česku na tento film nikdo nechodí, být v kině ve čtyrech se mi dlouho nestalo:)
Hodnocení: 90%

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Super. Díky za článek. Zítra na něj jdu do IMAXu. Už se těším

Lukáš řekl(a)...

Článek vystihuje moje pocity. Dneska jsem na tom byl podruhé v IMAXu a maximálně jsem si to užil. Nemůžu si pomoct, ale TRON je prostě můj šálek kávy a určité ústřely mi to prostě nezkazí, nejsou podstatný.

Strašně se mi líbí scéna v "baru", má všechno.

Anonymní řekl(a)...

I já bych se pod tento článek mohla podepsat, byť jsem starší ročník a když mě na to vytáhl můj syn, šla jsem docela s pochybami. Řekla bych, že v dnešní záplavě téměř stejných kýčovitých filmů je to ojedinělý zážitek.

Anonymní řekl(a)...

Bezva komentář. Jako konzervativní uživatel jsem viděl pouze 2D Trona. 3D verze by měla mýt mega velké upozornění pro epileptiky.

Právě v jednoduchosti filmu je síla - i ty prostičké úvahy o tom, jak ryzí snaha po dokonalosti je největším zlem, či ideologie "ponecháno samo sobě bez násilných změn - funguje někdy nelépe. Nebo motiv, že přírodu nikdy nepochopíme (zjevení ISO) považuju za ohromné plus TRON:L Zatímco původní TRON mě myšlenkově tolik nechytl.

Nejsem příznivcem klišé, ale zde i ta největší klišé působí nádherně až famózně. Přeci jen film je pohádkou pro dospělé. Skvělá hudba a stařičká atmosféra osmibitového světa dává TRON:Legacy sílu.

Režiséra obdivuju s jakým respektem vůči původní předloze film natočil. TRON:L je nečekaně kvalitní počin a pro mě osobně nejsympatičtější film roku 2011 hned po maestro Nolanovu "Vnuknutí" - překlad počátek považuji za jasný důkaz toho, proč by měli zakázat dabování filmů.

Anonymní řekl(a)...

Podepisuji všechno, snad až na hudrování ohledně filosofických vsuvek :) Jinak ano, ano a ještě jednou ano.

Anonymní řekl(a)...

Děj mizerně jednoduchý, konec neuspokojivý, hlavní hrdina nezaujal a filosofování rušící. Ale!
Výborná hudba, jedinečné efekty (ne výborné, ale jedinečné!), kupodivu i herectví některých představitelů (O. Wilde a její úsměvné snahy chovat se lidsky, C. Murphy v drobné roličce na začátku a zábavný Zuse) a především design.
Moderní pohádka, která má jednu obrovskou výhodu oproti jiným filmům. Je jedinečná, stejně jako její předchůdce, a proto nezapomenutelná.
PS: Nepřipomínala vám hudba místy práci G. Morodera v Nekonečném příběhu?

Machi

Anonymní řekl(a)...

Kdyz zde jiz nekdo zminuje Krale Baru - ZUSEho, jestlipak i modri vedi, ze Konrad Zuse byl jednim z vizionaru kybernetiky a ze jeden z prvnich pocitacu byl prave stroj se jmenem ZUSE?