čtvrtek 19. května 2011

Priest - dojmy z kázání o upírech

Staletí válek změnily svět k nepoznání. Boj upírů proti lidské rase vyústil ve vytvoření smrtících zabijáků, knězů (priest), kteří se stali hlavní zbraní proti nočnímu nepříteli. Poté však přišel mír, lidé se uzavřeli do obrovských kostelních měst obehnaných zdmi a kněží se stali zbyteční. Jeden z nich, který ztratil nejlepšího přítele ve válce s upíry, čelí nečekané smrti svého bratra a rozhodnutí, zda se vydá na křížovou výpravu zachránit svou neteř i proti přikázání z horních míst církve. Fanatická oddanost pěstovaná od mladých let čelí potřebě ochránit neteř před posluhováním rase upírů. Zničený svět s příchutí westernu a náboženského fanatismu Vás vítá.

Za tohle mám bojovat?

Hned na začátek musím říct, že by na Priesta do kina neměl chodit nikdo, kdo nemá rád béčka plná klišé (a) nápadů, hnaných do naprostých extrémů. Časy Šíleného Maxe i jiných b-post apokalyptických filmů jsou dávno pryč, ale je příjemné si na ně občas rozpomenout. Priest přesně toto nabízí, prošpikovaný velkým množství různě-kvalitních efektů. Prostředí odehrávající se v alternativní budoucnosti a zároveň odkazující na typické znaky westernu a náboženství (všudypřítomné kříže) potěší fanoušky žánru stejně jako symboly a klišé, které k tomu patří. Western je ztělesněn záporákem, oblečením, náhražkou koně moderní motorkou (Hvězdné války hadr), dobře funguje i kontrast pustiny a hypermoderních měst s povinnou vírou. Tyto města jsou moc pěkná, představují spojení měst ze Soudce Dredda, Blade Runnera a dalších podobných filmů. Především zde přichází hromada zajímavých nápadů, mezi kterými bych vyzdvihl především automatizované zpovědnice. Geniální nápad, při kterém se žene náboženský symbol zpovědi a odpuštění do naprostého extrému. Zpovědník se totiž zpovídá automatizované nahrávce "nejvyššího", která se generuje podle jeho hříchů... Aspoň nedojde k žádnému sexuálnímu obtěžování;).

Západ Slunce podívej!

Priest jako film vycházející z komiksové předlohy má jasně stanovené symboly, úzký počet charakterů a rozhodně velmi sází na vzhled. Průjezdy Priesta zničeným světem, velkoměsty a periferiemi alternativního divokého západu prostě potěší. Herci se naštěstí v tomto prostředí vůbec neztratili a především trojice Paul Bettany (Priest), Maggie Q (Priestess) a Karl Urban (Black Hat) je na vysokém standardu žánru. Především posledně jmenovaný má málo prostoru, ale využívá ho opravdu bezezbytku, i když si mužské sympatie spíše získá Maggie Q a její asijská vizáž. Pozorný divák by se během příběhu ptal na štiplavé otázky, ale není na ně příliš prostor, protože Priest na své motorce doslova uhání k velkému akčnímu finále a občas nahodí nějaký nápad nebo drobnost, kterou se divák zabaví na dalších pár minut. A všechny ty vypůjčené střípky z jiných filmů nebo i her nechte být, je to přeci film a ten má být především zábavný a třeba přidat i něco k zamyšlení, což se v priestově světě dá docela dobře splnit. Není to tak zajímavé jako Daybreakers, ale snaha tam je, třeba dvojka přinese prohloubení:). Například je ve filmu velmi jemně zmíněný motiv sebezničení lidských měst jejich církevní zaslepeností (žádní upíři už nejsou) a těžkým průmyslem (ve městech již nadále nesvítí slunce).

Zmínku si zaslouží také vynikající soundtrack od Christophera Younga, který se nebojí několika náboženských motivů (I Have Sinned) a silných motivů (A World Without End, Cathedral City Blue). Jeho hudba střídá volnější melodické pasáže s drsnějšími akčními, což je ve filmu perfektně funkční. Samotného poslechu jsem se trochu bál, ale nakonec zbytečně, protože soundtrack má jednu tvář, kterou si udržuje po celých 55 minut (film má 87 minut:)). Osobně pro orchestr a chórový zpěv slabost a tady jsou v každé skladbě...



PS: ve filmu je minimum úmyslného humoru, takže jsou všichni stále vážní. Díky za to!
PPS: v jakém americkém post-apo filmu uslyšíte mluvit kněze s dalším církevním hodnostářem v baru za doprovodu polky?
PPPS: pokud mohu radit, jděte na 2D

Nabušené moderní béčko, které se za nic nestydí a na nic si nehraje. Příjemný návrat o třicet let dozadu...

Hodnocení 60%

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Všechny případné otázky k ději jsou zodpovězeny ve filmu The Searchers
od Johna Forda z roku 1956, ze kterého se v Kazateli výrazně cituje v obrazech i dialozích. Dost dobře nerozumím tomu, proč se jako základní zdroj příběhu uvádí komiks a na citace z Fordova filmu se nebere ohled.