pátek 28. října 2011

Není černý čaj jako černý čaj!

Po dnešní návštěvě hypermarketu a přemýšlení (a především ochutnávání, ty slečny u ochutnávek jsou totiž občas tak sympatické! Buď to mají v popisu práce nebo... doufám, v to nevyřčené:D), jaký je to přesně rozdíl všemi černými čaji jsem se rozhodl, o tom napsat krátký článek. Já to již několikrát četl, ale můj mozek si to jaksi nedokázal dostatečně zapsat do dlouhodobé paměti.


středa 26. října 2011

Nákaza - stačí jeden nemocný v sále...

Do kin minulý týden přišel některými očekávaný, ale pro většinou diváků spíše neznámý film Nákaza (Contagion). Žádné reklamní masáž, ukázky ani reklamy v televizi  a už vůbec odvážné billboardy s viry. Pro Česko byl nový film Stevena Soderbergha spíš jen malou zastávkou, kde zanechá pár nemocných jedinců a bude pokračovat ve své globální cestě. Takže jak jsem naznačil, Nákaza je filmem sledující průběh celosvětové pandemie. Je nám předložen svět, v kterém každý dotek, zakýchání, dotek tváře nebo polibek představuje možnost přenosu a nakažení nebezpečným virem (v tomto případě žádný dnešní virus, ale fiktivní MEV-1). 


úterý 25. října 2011

Kronika, díl 0: Počátek

Příběh ze života, samozřejmě jiného života, než podle kterého je třeba Ordinace v růžové zahradě nebo VKV:

Postarší paní vychází z pardubického Tesca a vidí homelessáka jak kouří. "topíte?" ptá se ho. Homelessák natáhne z cigarety a chraplavým hlasem Brada Pitta "Cožeeeeee????", dáma svou otázku zopakuje a dodá "nemyslím tady, ale doma". Sprostá reakce neupraveného může, dříve jistě elegána, na sebe nenechá dlouho čekat. Vzápětí přichází smích okolních diváků, kteří odcházejí z tohoto komorního představení naprosto spokojeni, nikdo nechce vrátit vstupné. A pak, že je mládí drzé a stáří už jen dožívá a jezdí v mhd... 

Po podobných incidentech všedního dne si říkám, že jednou budou všechny tyto momenty a neopakovatelné chvíle zapomenuty. Tento fakt mi přijde hrozně smutný a tak chci využít svého předvídání budoucnosti a už dnes myslet na syny synů našich synů. Další generace nesmí přijít o popis obyčejného života v obyčejném městě obyčejného 21. století. Z toho a možná i dalších, především komerčních důvodů jako čtenost blogu a výdělek ze skryté reklamy (nosím Merrelly), začnu psát své vlastní paměti.

středa 12. října 2011

Facebook vs. Life(book)

Psal se tehdy středověk, možná ne letopočtem, ale úrovní virtuálně-sociálních systémů určitě. Tehdy jsme žili v beznadějném světě bez informací o našem okolí. Ty jsme však potřebovali a tak jsme plýtvali většinou našeho času a prostředků na jejich získávání. Legální prostředky měly přednost, bohužel se našlo i pár nelegálních způsobů, o těch raději jindy a jinde. Využívali jsme telefon (nemyslím jen mobilní, ale podle historických pramenů z té doby existovalo ještě něco jako pevná linka, více nevím), emaily (tou dobou se již poštovní dopisy považovaly za raritní kousky patřící do muzea) a především vlastní pohyb. Potkávali jsme lidi na ulicích, zdravili je, s těmi sympatičtějšími si dokonce řekli pár slov (kromě pozdravů také obligátní "jak se máš" a pochopitelně se nám dostávalo odpovědi "dobře, děkuji a ty?"). Byly to opravdu zlé časy, kdy jsme v jedné chvíli nedokázali sledovat více lidí současně, nedokázali jsme se s nimi bavit, vyzvídat, nemohli jsme si projíždět jejich rodinné fotografie ani lehce erotické momentky z dovolené.


sobota 8. října 2011

ČSFD statistika měsíce září

Měl jsem přichystanou úžasnou metaforu života na ČSFD posledního měsíce, ale když jsem odpoledne omylem usnul, tato věta se mi vytratila z hlavy a nedokáži si ji opět vybavit. Tudíž si představte dle Vaší nejlepší fantazie něco opravdu trefného, dokonale promyšleného a depresivně reálného. Přesně taková totiž má metafora byla.