úterý 25. října 2011

Kronika, díl 0: Počátek

Příběh ze života, samozřejmě jiného života, než podle kterého je třeba Ordinace v růžové zahradě nebo VKV:

Postarší paní vychází z pardubického Tesca a vidí homelessáka jak kouří. "topíte?" ptá se ho. Homelessák natáhne z cigarety a chraplavým hlasem Brada Pitta "Cožeeeeee????", dáma svou otázku zopakuje a dodá "nemyslím tady, ale doma". Sprostá reakce neupraveného může, dříve jistě elegána, na sebe nenechá dlouho čekat. Vzápětí přichází smích okolních diváků, kteří odcházejí z tohoto komorního představení naprosto spokojeni, nikdo nechce vrátit vstupné. A pak, že je mládí drzé a stáří už jen dožívá a jezdí v mhd... 

Po podobných incidentech všedního dne si říkám, že jednou budou všechny tyto momenty a neopakovatelné chvíle zapomenuty. Tento fakt mi přijde hrozně smutný a tak chci využít svého předvídání budoucnosti a už dnes myslet na syny synů našich synů. Další generace nesmí přijít o popis obyčejného života v obyčejném městě obyčejného 21. století. Z toho a možná i dalších, především komerčních důvodů jako čtenost blogu a výdělek ze skryté reklamy (nosím Merrelly), začnu psát své vlastní paměti.


Stejně jako se děti dnes učí o Kosmově kronice a pak i té druhé od toho, co je stále milý, tak se jednou budou děti v budoucnosti učit o naší době právě z mých pamětí, fungujících jako odraz doby. Nobelovku cenu za literaturu tímto rovnou odmítám, protože si nekladu za záměr žádnou vysokou literaturu, ani nechci změnit svět, i když ten hladomor, toho bych se zbavil (tyto slova budou jednou vyložena přeložena do cizího jazyka, kde si je muž s chorobně nelogickou myslí přeloží, jako slova o vymýcení chudých a hladových, kteří vytvářejí hladomor... takže tímto tomuto muži, Fahit Al-Almírovi vzkazuji, že v mém textu žádné slovní spojení nemá mít význam něčí smrti a ani překlady nesmí s tímto činem souviset. Ano Fahite, bolestivé mnohaleté mučení a ponechání bez vody v poušti je taky rozsudek smrti.). Pokud to s tím hladomorem vyjde, tak bych tu Nobelovku za mír rád věnoval právě Fahitovi a jeho početné rodině s osmi manželkami, pokud ještě nepřišel na nevěru Fatimy a neukamenoval jí.

Ano, ti pozorní z vás si rychle uvědomili, že na sebe beru obtížné břímě, které mě bude provázet po zbytek života, ale přesně o tom přeci život je. Furt sebou něco taháme, ať jako George Clooney tahající svou malou tašku přesně pasující do letadlové skřínky na zavazadla, nebo třeba kus dřeva ve tvaru kříže, jako jeden kazatel na sklonku našeho letopočtu. Potkáte-li mě, tak se neděste, když si budu psát propiskou nebo fixou na ruku, dlaň nebo zápěstí nějaké poznámky, je složité sebou nosit neustále blok na psaní a současně budu mít na těle viditelné znaky po utrpení, kterým procházím a obtížnosti své dlouhé cesty.

Pro dnešek je to vše, uvidíme, kdy se opět ozvu z toho světa! Případně se pokusím poslat zprávu i z jiného světa (vyvolávači duchů, do měsíce nenapíšu článek, tak mě zkuste najít!!!)

PS: nebojte se smrti, díky internetu můžeme všichni žít věčně!!! Snad jen ty naši potomci nebudou tak hloupí, že jim dojde šťáva (slangově energie:)) a nezastaví všechny servery světa...hlavně ty, co archivují webstránky:). 

F*

Žádné komentáře: