středa 26. října 2011

Nákaza - stačí jeden nemocný v sále...

Do kin minulý týden přišel některými očekávaný, ale pro většinou diváků spíše neznámý film Nákaza (Contagion). Žádné reklamní masáž, ukázky ani reklamy v televizi  a už vůbec odvážné billboardy s viry. Pro Česko byl nový film Stevena Soderbergha spíš jen malou zastávkou, kde zanechá pár nemocných jedinců a bude pokračovat ve své globální cestě. Takže jak jsem naznačil, Nákaza je filmem sledující průběh celosvětové pandemie. Je nám předložen svět, v kterém každý dotek, zakýchání, dotek tváře nebo polibek představuje možnost přenosu a nakažení nebezpečným virem (v tomto případě žádný dnešní virus, ale fiktivní MEV-1). 


Setkáváme se postupně s plejádou hvězd, často i první kategorie, které se nebránily výraznému snížení prostoru na plátně stejně tak jako honoráře za účast v tomto filmu. Matt Damon, Gwyneth Paltrow, Jude Law, Marion Cottilard a třeba Kate Winslet prostě zaručují hereckou kvalitu na nejdůležitějších i menších rolích. Postav se ve filmu objeví poměrně dost, ale každá má svůj účel i pointu (i ten uklizeč!). Někomu může přijít, že postavy přicházejí a odcházejí možná až moc rychle, ale pro mě to jen dokazuje, jak si všudypřítomný virus dokáže pohrát s osudy postav (stejně jako hvězdným hercům vládne pevnou rukou jejich režisér). Děj je skoro až epizodického rázu, kdy se střídají příběhy jednotlivých postav, které se různě protínají a rozšiřují divákův dojem o světě čelícímu nemoci a obavám (např. odpovědná osoba za hledání viru vs. blogger, blogger a jeho "malá domu" s forsythia). Celým filmem tak prochází hlavní téma a tou je strach z nemoci. Strach, který lidstvo pronásleduje v různých podobách odjakživa.

Všudypřítomná strach z nemoci je z plátna cítit v každé minutě, stejně jako sterilní chlad prostředí (nejen architektonicky a stylem záběrů kamery, ale také barvami/filtry, které vytvářejí pocit odcizení ). To je rozhodně nejdůležitějším aspektem filmu, který tak výsledný pohled na příběh o "putování choroby světem" dává hlubší dimenzi než třeba v případě mainstreamové, ale dobré Smrtící epidemie s Dustinem Hoffmanem. Propracované jsou i detaily jako zprávy z ohrožených míst v televizích na jednotlivých místech světa, ale ani zdaleka Soderbergh nezkouší do filmu za každou cenu protlačit mediální masáž, pouze jemně naznačuje a využívá jako rozhodujícího média spíše internetu a jeho svobody. 

 Na vědecké postupy a logiku příběhu dohlížel ve scénáři Scott Z. Burns, kterému se to náramně drží a podporuje Soderberghovu precizní režii stejně kvalitním scénářem. Postavy se tak dostávají do osobního konfliktu svých iluzorních a skutečných světů (konfrontace manžela s poměrem jeho ženy, epidemioložka se setkává s těmi, které pro ni byli jen čísla...). Výsledný efekt je tak maximálně komplexní přiblížení světa čelícího nákaze - pohled nejvyšších vrstev, doktorů, epidemioložky v akci, obyčejné rodiny i bloggera (hlas lidu) hledajícího senzaci. Nákaza má také vkusně zakomponované i zajímavé informace, které se tak dostanou před pandemií k divákovi a ten je může využít v budoucnu (např. ruce a tvář). Tento element nenásilného informování může závidět kdejaký dokument první pomoci... a těch pár pomrknutí Soderbergha zpět na některé filmy s tématikou virů také potěší (že by 13 opic a tuším i 28 dní poté?).

PS: milovníci počítačové i stolní hry Pandemic se budou cítit, jak v ráji, tedy spíše jako ve svém splněném snu:)



Co nejrealističtější pohled na pandemii a reakci lidí, kteří jí jsou nuceni čelit. Buďte připraveni, antibakteriální gel a roušky povinností!

Hodnocení: 90%

Žádné komentáře: